Nový díl podcastu Děti a pohyb: Fyziologický vývoj dětí a zdravý pohyb
V novém dílu podcastu Děti a pohyb jsme si povídali s fyzioterapeutkou Mgr. Martinou Haklovou o tématech, která řeší téměř každý rodič. Jak je to doopravdy s držením těla? Kdy dává smysl začít se specializovat na jeden sport? A jak děti vést k pohybu tak, aby si k němu vytvořily pozitivní vztah?
Držení těla není o tom, jak vypadáme
„Narovnej se“ patří mezi nejčastější věty, které děti slyší. Jenže ve výsledku často vedou k tomu, že dítě zatne tělo, stáhne lopatky a snaží se splnit očekávání. Taková pozice ale není přirozená ani dlouhodobě udržitelná.
Podle fyzioterapeutky Martiny Haklové je skutečné napřímení spojené s pocitem lehkosti a prostoru. Páteř se přirozeně vytahuje nahoru, ale tělo zůstává pružné a připravené k pohybu. Nejde o to, aby dítě „vypadalo správně“, ale aby se ve svém těle cítilo dobře.
U školáků je navíc nereálné chtít, aby seděli rovně celou vyučovací hodinu. Mnohem větší smysl dávají krátké impulzy během dne. Stačí jednoduchá představa, že dítě za hlavu jemně táhne heliový míček. Takové malé momenty pomáhají budovat vnímání vlastního těla přirozenou cestou.
Děti nepotřebují korekci, ale pohyb
Dětské tělo je velmi flexibilní, a proto často nehlásí žádný problém, i když není v ideálním postavení. To ale neznamená, že je všechno v pořádku. Spoléhat se jen na to, že dítě „nějak sedí nebo stojí“, nestačí.
Mnohem důležitější než neustálé opravování je nabídnout dětem dostatek pohybu. Dynamického, různorodého a hravého. Právě v pohybu si tělo samo hledá rovnováhu, zapojuje správné svaly a učí se reagovat na změny.
V Gymnathlonu proto klademe důraz na pestrost. Děti nepotřebují být dokonale srovnané. Potřebují se hýbat a objevovat, co všechno jejich tělo dokáže.
Všestrannost jako nejlepší základ
Velkým tématem rozhovoru byla i brzká specializace. Rodiče často řeší, kdy je ten správný čas zaměřit se na jeden sport. Odpověď je překvapivě jednoduchá. Není kam spěchat.
Do přibližně 10 až 12 let by měl převažovat všeobecný pohybový rozvoj. Ideálně v poměru 70 ku 30 ve prospěch všestrannosti. Aktivity jako gymnastika, atletika nebo lezení rozvíjejí koordinaci, rovnováhu i vnímání vlastního těla.
Dobrým příkladem je Tomáš Satoranský, který se naplno začal věnovat basketbalu až ve 14 letech. Právě díky předchozí zkušenosti s různými sporty měl pevný základ, ze kterého mohl dál růst.
Rovnováha je klíč i u sportu
Pokud se dítě věnuje jednostrannému sportu, je důležité myslet na kompenzaci. Tělo potřebuje zapojovat obě strany rovnoměrně a dostávat podněty i z jiných typů pohybu.
Jednoduché doplnění o plavání, lezení nebo balanční aktivity může výrazně snížit riziko přetížení a pozdějších problémů. Z dlouhodobého pohledu tak nejde jen o výkon, ale hlavně o zdraví.
Rodič jako přirozený vzor
Děti se učí především tím, co vidí. To, jak se hýbeme my, má větší dopad než jakákoliv instrukce. Pokud je pohyb běžnou součástí dne, dítě ho automaticky přijímá jako normu.
Nemusí jít o nic složitého. Stačí pár minut denně, kdy se hýbete společně. Hra, jednoduchá výzva nebo překážková dráha, kterou dítě samo vymyslí. Najednou nejde o povinnost, ale o zábavu, na kterou se těší. Podrobnější návod najdete v podcastu.
Právě v těchto malých momentech se tvoří vztah k pohybu. A ten je mnohem důležitější než dokonalá technika nebo výkon. V Gymnathlonu věříme, že právě tak vzniká základ pro celoživotní lásku ke sportu.
Více v podcastu
Pokud vás téma zaujalo, doporučujeme pustit si celý díl podcastu. Martina v něm srozumitelně vysvětluje souvislosti, které v běžném každodenním fungování často přehlížíme. A hlavně popisuje snadná a rychlá řešení, která fungují v praxi. Celý díl najdete zde.