Děti, pohyb a sport: 5 myšlenek, které v poslední době zazněly v médiích
O pohybu dětí se dnes mluví z mnoha různých úhlů. Kolik pohybu mají během dne? Kdy je správný čas vybrat jeden sport? Jakou roli hrají rodiče nebo trenéři? A co můžeme udělat pro to, aby děti sport bavil i za několik let?
Právě o těchto i dalších tématech jsme v posledních měsících mluvili v řadě českých médií. A protože některé myšlenky by byla škoda nechat zapadnout, vybrali jsme pět těch, které podle nás stojí za přečtení.
1. Děti nepotřebují mít naplánovanou každou minutu
Škola, družina, kroužek, trénink. Dětské dny jsou dnes často naplánované skoro do poslední minuty. Podle doc. Tomáše Periče, odborníka na sportovní přípravu dětí z FTVS UK a hlavního garanta metodiky Gymnathlonu, tak dětem postupně ubývá něco stejně důležitého. Obyčejný čas, kdy mohou vyběhnout ven a samy si vymyslet, co budou dělat.
Právě při takovém spontánním pohybu si totiž nejen zkoušejí, co jejich tělo dokáže, ale také vymýšlejí vlastní hry, mění pravidla a učí se rozhodovat bez neustálého vedení dospělých. Ne každý pohyb proto potřebuje trenéra, přesný program nebo konkrétní cíl.
Celý rozhovor o všestrannosti, výběru kroužku nebo roli rodičů si můžete přečíst na Kondice.cz.
2. Co děti u sportu opravdu drží?
Jak zařídit, aby děti sport bavil nejen pár týdnů, ale ideálně celý život? Tomáš Perič v rozhovoru pro iDNES.cz popisuje jednoduché pravidlo 5P: pohyb, prožitek, přátelé, pocit úspěchu a příklad.
Děti se chtějí hýbat, ale stejně důležité jsou pro ně emoce, kamarádi nebo pocit, že se jim něco podařilo. Velkou roli hraje také to, co vidí kolem sebe. Třeba rodiče, sourozence nebo své sportovní vzory. Nejde přitom o to být nejlepší. Důležitější je, aby si dítě se sportem spojovalo zážitky, díky kterým se k němu bude chtít vracet.
Více o motivaci dětí, zdravé míře soutěživosti, brzké specializaci nebo o tom, co bychom si mohli vzít ze skandinávského přístupu, najdete v rozhovoru na iDNES.cz.
3. Co když dítě nechce být vrcholový sportovec?
S přibývajícím věkem často roste i tlak na výkon. Pro děti, které nechtějí závodit na nejvyšší úrovni, pak nemusí být jednoduché najít místo, kde by mohly pokračovat jednoduše proto, že je sport baví.
Právě o tom mluvil Jan Březina, jeden ze zakladatelů Gymnathlonu, v podcastu Branky, děti, rodiče. Připomíná v něm otázku, kterou si možná stojí za to občas položit: Co vlastně od sportu pro své dítě chceme?
Vedle výsledků a medailí může být stejně důležité, aby si dítě ze sportu odneslo zdravé návyky, kamarády, společné zážitky a hlavně chuť hýbat se i v dospělosti.
O rané specializaci, ambiciózních rodičích i o tom, proč by ve sportu měla existovat cesta také pro „hobíky“, mluví Jan Březina v podcastu Branky, děti, rodiče.
4. Jak poznat, že jste vybrali správný kroužek?
Fotbal, atletika, gymnastika, nebo něco úplně jiného? Podle Tomáše Periče není u menších dětí nejdůležitější samotný sport, ale především to, jak se na kroužku cítí.
Rodičům proto v rozhovoru pro Maminka.cz radí jednoduchou věc: sledujte dítě po tréninku. Odchází spokojené? Vypráví vám, co zažilo a co nového se naučilo? Těší se na příště? Právě to jsou signály toho, že jste vybrali dobře.
Důležitou roli samozřejmě hraje také trenér, pestrá náplň lekcí a prostředí, ve kterém se dítě nebojí něco zkusit nebo udělat chybu. Právě podle podobných principů stavíme také kurzy u nás v Gymnathlonu.
5. Dobrý dětský trenér není samozřejmost
A právě u trenérů ještě chvíli zůstaneme. Když chceme, aby děti sport bavil, nestačí jen dobře postavený trénink. Velkou část jejich zkušenosti s pohybem ovlivňuje člověk, který před nimi každý týden stojí.
V podcastu Generace bez pohybu Jan Březina vysvětluje, proč Gymnathlon od začátku staví na pečlivém výběru, vzdělávání i odpovídajícím ohodnocení trenérů. Práce s dětmi totiž není „jen“ o tom umět sport. Trenér vytváří prostředí, ve kterém se děti učí nové věci, získávají jistotu a postupně si budují svůj vztah k pohybu.
Jak Gymnathlon trenéry vybírá, v čem spočívá naše metodika, jak vznikla myšlenka Gymnathlonu nebo jak do pohybu zapojujeme rodiče, si můžete poslechnout v celém díle podcastu Generace bez pohybu.
A jedna myšlenka na závěr
Pět rozhovorů, pět trochu jiných témat, ale jedna společná myšlenka se v nich vrací pořád. Nejdůležitější není, jaký výkon dítě podá dnes, ale jaký vztah si k pohybu postupně vytváří.
Ať už si hraje venku s kamarády, zkouší první sportovní kroužek nebo postupně hledá sport, který ho opravdu baví, chceme mu dát především prostor pohyb objevovat, zažívat při něm radost a chtít se k němu znovu vracet.
Právě to může být jeden z nejlepších základů pro to, aby pohyb zůstal přirozenou součástí jeho života i dlouho poté, co z dětského kroužku vyroste.