Pohyb během dne nemusí být vždy organizovaný. Jak ho podpořit přirozeně?
Kroužek dvakrát týdně, o víkendu výlet a občas odpoledne na hřišti. Když přemýšlíme nad pohybem dětí, často nás jako první napadnou právě aktivity, na které si musíme vyhradit čas.
Jenže pohyb nemusí mít vždy svůj vyhrazený blok v kalendáři, trenéra ani sportovní vybavení. Děti mohou spoustu pohybových zkušeností získávat přirozeně během toho, co už stejně každý den dělají.
Začít můžeme už cestou do školy
Ranní cesta autem je někdy nejrychlejší a jindy zkrátka jediná možná. Když to ale vzdálenost, čas a podmínky dovolí, může se i obyčejná cesta do školy nebo školky proměnit v pravidelnou dávku pohybu.
Pěšky, na kole nebo třeba na koloběžce. Nemusí jít ani o celou trasu. Někdy můžeme zaparkovat o pár ulic dál nebo vystoupit o zastávku dřív před cílem. Výhodou je právě obyčejnost takového pohybu. Nemusíme pro něj hledat další volné odpoledne. Jednoduše se stane součástí dne.
Výtah, nebo schody?
Podobných malých rozhodnutí během dne uděláme desítky. A i v nich můžeme hledat příležitosti, jak dětem přirozeně přidat trochu pohybu.
Dítě může vyběhnout schody místo jízdy výtahem, pomoct odnést menší nákup, uklidit si pokoj nebo se zapojit do práce na zahradě. Nejsou to aktivity, které bychom běžně označili za cvičení. Dítě při nich ale přirozeně zapojuje celé tělo. Zvedá, přenáší, chodí, ohýbá se nebo udržuje rovnováhu.
A i obyčejné domácí povinnosti můžeme občas proměnit ve hru. Třeba při úklidu pokojíčku se z dětí mohou stát Lovci pokladů.
Nemusíme proto z každého pohybu dělat trénink ani dětem počítat, kolik minut už dnes „odcvičily“. Někdy stačí dát jim příležitost zapojit se do toho, co se kolem nich stejně děje.
Ne každý pohyb potřebuje dospělého s plánem
Část dětského dne vyplňuje škola, družina nebo různé kroužky. O to cennější může být čas, kdy dítě žádný připravený program nemá.
Při volné hře děti běhají, lezou, házejí, skáčou, vymýšlejí vlastní řešení a samy rozhodují, co chtějí zkusit. Právě tak dříve vznikala spousta pohybových zkušeností tak nějak „mimochodem“. Hodiny s míčem, švihadlem nebo venku s kamarády sice nikdo nenazýval tréninkem, děti při nich ale jednotlivé pohyby zkoušely znovu a znovu.
O tom, proč jsou pestré pohybové zkušenosti pro děti důležité, mluví podrobněji Tomáš Perič, odborník na sportovní přípravu dětí z FTVS UK a hlavní garant metodiky Gymnathlonu, v rozhovoru pro Kondice.cz.
A když se ven zrovna nechce?
S podzimem a zimou přichází kratší dny, déšť, sníh a odpoledne, kdy hřiště zkrátka není první volbou. Ani tehdy ale nepotřebujeme doma tělocvičnu.
Z gauče, polštářů a židlí může vzniknout jednoduchá překážková dráha. Pod stolem se dá podlézat, přes bezpečnou překážku přelézat a mezi polštáři přeskakovat. Ze smotaných ponožek může být míč pro házení na terč.
A pokud nechcete doma přesouvat půlku obýváku, máme i jednodušší variantu. Na našem YouTube najdete Cvičení s dětmi na doma s konkrétními hrami, které zvládnete i na malém prostoru.
Kroužek je jen jeden dílek
Organizovaný sport má v dětském pohybu svoje místo. Dítě se učí nové dovednosti, pracuje s trenérem, poznává další děti a dostává pohybové podněty, ke kterým by se samo třeba nedostalo.
Neměl by ale být jedinou chvílí týdne, kdy se dítě hýbe.
Právě kombinace organizovaného sportu a přirozeného každodenního pohybu dává dětem možnost získávat mnohem pestřejší zkušenosti. Na tréninku může dítě pracovat s míčem nebo se učit nový pohyb a druhý den běhat s kamarády venku, jet na kole nebo zdolávat schody cestou domů.
Na našich kurzech proto stavíme na všestrannosti i během tréninků. Děti běhají, skáčou, házejí, lezou, pracují s rovnováhou a postupně poznávají různé druhy pohybu. Stejná pestrost ale může úplně přirozeně pokračovat i po odchodu z tělocvičny.