Jak poznat dobrého trenéra dětí? 5 důležitých zásad
Když vybíráme dětem sportovní kroužek, většinou řešíme, co se na něm naučí, kde probíhá nebo jak často se trénuje. Stejně důležitá je ale ještě jedna věc. Kdo bude děti trénovat?
Trenér totiž není jen člověk, který vysvětluje pravidla a připravuje cvičení. Pro děti je také důležitou autoritou. Jeho slova, reakce i způsob vedení mohou ovlivnit, jestli se na další trénink budou těšit, nebo z něj budou mít obavy. Co tedy dělá dobrého trenéra?
1. Nesrovnává děti mezi sebou
„Podívej, jak to zvládl Honzík. Udělej to stejně!“
Věta, kterou možná někdy slyšel nejeden malý sportovec. Jenže každé dítě se vyvíjí vlastním tempem. Některé zvládne nový pohyb napoprvé, jiné potřebuje více pokusů. A to je úplně přirozené.
Dobrý trenér proto nesleduje jen to, kdo je ve skupině nejlepší. Všímá si především pokroku jednotlivých dětí. Jestli se dítě zlepšilo oproti minulému týdnu, překonalo vlastní obavy nebo se odhodlalo vyzkoušet něco nového.
Pochvala za snahu nebo vlastní pokrok může být pro dítě mnohem cennější než neustálé připomínání, kdo běhá rychleji nebo hází dál.
2. Nepoužívá pohyb jako trest
„Za tohle si dáš deset kliků!“
Na první pohled možná běžná součást sportovního tréninku. Jenže co tím dítěti vlastně říkáme?
Pokud jsou dřepy, kliky nebo běhání trestem za špatné chování, může si dítě začít spojovat pohyb s něčím nepříjemným. Přitom právě pozitivní vztah k pohybu chceme u malých sportovců budovat.
To samozřejmě neznamená, že na tréninku nemají existovat pravidla. Děti potřebují vědět, co se od nich očekává a proč je důležité pravidla dodržovat. Dobrý trenér ale dokáže nastavit hranice i bez toho, aby z pohybových aktivit dělal trest.
3. Nedělá z každé chyby problém
Nepovedená přihrávka. Minutý koš. Špatně provedený cvik.
Chyby ke sportu patří. A nejen ke sportu. Děti se díky nim učí hledat nová řešení, zkoušet věci opakovaně a postupně získávat jistotu ve vlastních schopnostech. Velký rozdíl ale může být v tom, jak na chybu zareaguje trenér.
Místo výčitek a zbytečného křiku může dítě povzbudit, vysvětlit mu, co zkusit jinak, a dát mu další příležitost. Neznamená to chyby přehlížet. Znamená to pracovat s nimi tak, aby se děti nebály zkoušet nové věci.
Že je to důležité, ukazují i aktuální data. Podle článku na Seznam Zprávách vzrostl za poslední dva roky podíl sportovních klubů, které hlásí obavy dětí ze soutěžení, ze 40 % na 47 %. Děti tak mohou prožívat sportovní soutěže i jako zdroj stresu. O to důležitější je, aby věděly, že jedna nepovedená přihrávka nebo prohraný zápas nic nemění na jejich hodnotě.
4. Nedává prostor jen těm nejšikovnějším
Představte si, že dítě celý trénink čeká na příležitost zahrát si. Když konečně přijde jeho chvíle, trenér ho vystřídá, protože potřebuje dát prostor někomu šikovnějšímu.
U dospělého vrcholového sportu může být výsledek hlavním cílem. U malých dětí bychom ale měli přemýšlet trochu jinak. Každé dítě potřebuje dostat příležitost zapojit se, něco si vyzkoušet a zažít vlastní úspěch. Ať už je to první povedená přihrávka, překonaná překážka nebo vstřelený gól.
Jak připomíná také Tomáš Perič, hlavní garant metodiky Gymnathlonu, každé dítě by mělo mít možnost být na tréninku alespoň chvíli králem.
5. Nestaví výsledek nad radost ze hry
Soutěžení ke sportu přirozeně patří. Děti chtějí vyhrávat, dávat góly a radovat se z povedených akcí. Na tom není nic špatného. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se výsledek stane důležitější než samotná zkušenost dítěte.
Když malý sportovec slyší, že kvůli němu tým prohrál, nebo že by raději neměl hrát, může si ze zápasu odnést úplně jiný pocit, než bychom chtěli.
Dobrý trenér umí děti motivovat k tomu, aby se snažily a překonávaly nové výzvy. Zároveň ale nezapomíná, že v dětském sportu by měla mít své místo především radost ze hry, nové zkušenosti a chuť pokračovat.
Dobrý trenér vytváří také bezpečné prostředí
Vedle toho, co děti na tréninku dělají, je důležité i to, jak se při tom cítí.
Dítě by mělo vědět, že se může na trenéra obrátit, když ho něco trápí. Že se nemusí bát ponižování, nevhodných poznámek nebo překračování osobních hranic. A že jeho pocity a potřeby budou brány vážně.
Právě těmito tématy se zabývá také safeguarding, tedy přístup zaměřený na ochranu dětí a vytváření bezpečného a respektujícího sportovního prostředí.
V Gymnathlonu se proto věnujeme nejen metodice pohybového rozvoje, ale také tomu, jak naši trenéři s dětmi pracují. Součástí jejich vzdělávání je i oblast safeguardingu, ve které spolupracujeme s iniciativou Trénujeme s respektem.