Rodičovský slovník po tréninku: Co říct (a co si dítě často přeloží úplně jinak)
Představte si tu situaci. Dítě běží po tréninku nadšeně k autu. Celou cestu přemýšlí, jak vám poví, že se dnes poprvé odvážilo skočit přes vyšší překážku. Otevře dveře. A první otázka zní: „Tak co? Vyhrál jsi?“
Vy se možná jen zajímáte. Ale dítě si může odnést úplně jinou zprávu. „Aha, takže nejdůležitější je výsledek.“
Dospělí často vidí výsledek. Děti prožívají úplně něco jiného.
Možná jste to už někdy zažili.
Dítě odchází z tréninku s úsměvem, vypráví jedno přes druhé a vy máte pocit, že se dnes nic zvláštního nestalo. Jenže zatímco my jako dospělí často hodnotíme výkon, děti si odnášejí úplně jiné zážitky.
Podívejte se sami:
Rodič: „Dneska mu to moc nešlo.“
Dítě: „Dneska jsem se poprvé přihlásil dobrovolně.“
Rodič: „Pořád ještě neumí kotoul.“
Dítě: „Dneska jsem se konečně přestal bát.“
Rodič: „Dneska nedal ani jeden gól.“
Dítě: „Poprvé jsem si řekl o přihrávku.“
Právě tady vzniká největší nedorozumění mezi světem dospělých a světem dětí. My vidíme výsledek. Děti často prožívají odvahu, radost nebo pocit, že překonaly samy sebe.
A právě to je progres. Ne vždycky je vidět na výsledkové tabuli. Často se totiž odehrává uvnitř našich dětí.
Jen si vzpomeňte sami na sebe…
Představte si, že jste celý týden připravovali důležitou prezentaci v práci. Měli jste trému. Několikrát jste si ji zkoušeli nahlas, přemýšleli, jestli něco nezapomenete, a nakonec jste ji zvládli mnohem lépe, než jste čekali.
Odcházíte s dobrým pocitem. A první otázka, kterou doma uslyšíte, je:
„A co na to šéf?“
Najednou jako by všechno to úsilí, překonání nervozity i odvaha vystoupit před ostatní zmizely. Přitom vy jste si chtěli jen hrdě říct:
„Víš co? Tentokrát jsem na sebe fakt pyšný! Vůbec jsem se nebál mluvit před lidmi.“
Děti to mají úplně stejně… Největší úspěch pro ně často není medaile ani výhra. Je to okamžik, kdy se odváží udělat něco, co bylo ještě minulý týden nepředstavitelné.
Mini slovník pro rodiče
Co je vlastně progres?
Když se řekne pokrok, většina z nás si představí něco, co se dá změřit… Rychlejší čas, více gólů, lepší známku. Jenže u dětí bývá ten největší progres často neviditelný.
Možná poprvé zkusily něco nového. Překonaly strach. Pomohly kamarádovi. Nebo se po neúspěchu zvedly a šly to zkusit znovu. Právě tyhle malé kroky vytvářejí zdravý vztah ke sportu. A ten vydrží mnohem déle než jakákoliv medaile.
Také výzkumy z oblasti Self-Determination Theory dlouhodobě ukazují, že pokud děti vnímají ocenění za snahu, vlastní zlepšení a radost z pohybu, podporuje to jejich dlouhodobou motivaci výrazně více než důraz na samotné výsledky.
Co k tématu říká sportovní psycholožka?
O roli rodičů ve sportu, práci s emocemi i o tom, jak s dětmi mluvit po tréninku, jsme si povídali v podcastu Děti a pohyb #10 s Veronikou Čech Balákovou, sportovní psycholožkou a členkou týmu Trénujeme s respektem.
Je to skvělý poslech pro každého rodiče, který chce být dítěti oporou, ne dalším rozhodčím u postranní čáry.