Sport pro děti: Co vám trenéři často neřeknou o vývoji dítěte
Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. A sport pro děti se zdá jako skvělá cesta k úspěchu. Ale kdy začít? Jaký sport vybrat? A hlavně, jak poznat, kdy už se z nevinného kroužku stává vojenský výcvik? Pojďme si v tom udělat jasno!
Děti nejsou malí dospělí
Děti nejsou zmenšené verze profi sportovců, takže je nesmíme trénovat jako olympioniky (zatím). Jejich tělo se teprve vyvíjí, a tak by měly být sportovní aktivity hlavně o radosti, ne o výkonech. Nejde o to, jestli vyhrají mistrovství světa v pětiletých, ale jestli si pohyb zamilují na celý život.
Odborníci doporučují, aby děti vyzkoušely co nejvíc různých aktivit – běhání, skákání, házení, lezení… prostě pohybové hry pro děti v té nejčistší podobě. Kdo ví, třeba máte doma budoucího parkouristu nebo mistra ve skoku do kaluže!
Kdy začít?
Pohyb by měl být součástí života dítěte odjakživa. Už dvouleťák může házet míčem (i když většinou do květináče místo do branky). Ve čtyřech až šesti letech je skvělé začít se sportovními kroužky pro děti. Ale pozor, měly by být hlavně o hraní! Specializace? Na tu je dost času.
A co když dítě sport moc nebere? Nenutit. Nechat ho objevovat. A rozhodně si neříkat „Můj syn bude hrát hokej, protože já jsem taky hrál hokej!“ Děti si totiž ne vždycky plní sny rodičů. Často mají svoje vlastní.
Nejdůležitější rada při výběru sportu? Ať je to něco, co dítě baví! Má super rovnováhu? Možná gymnastika. Pořád někam běhá? Atletika. Rádo skáče do kaluže? No, třeba vodní pólo? Důležité je, aby dítě zkusilo různé pohybové aktivity. Některé sporty, jako krasobruslení, chtějí brzký start, jiné, třeba atletika, snesou začátek i v pubertě.
Každý má svůj čas. Není třeba dělat paniku, pokud váš osmiletý potomek ještě nemá medaili z mistrovství světa. Tělesný vývoj dítěte je individuální. Sport je běh na dlouhou trať. A víte co? Doslova!
Čemu se vyhnout?
Sport je super, ale někdy se to může zvrhnout. Pokud dítě vypadá po tréninku jako po maratonu nebo se tváří, že by raději mylo nádobí, něco je špatně. Tlak na výkon v nízkém věku může vést k přetížení a ztrátě radosti ze sportu.
Rodiče by se měli ptát: Má mé dítě stále radost? Nebo se bojí každého tréninku víc než testu z matiky? Když se dítě přestane těšit, je to signál, že se něco musí změnit. A ne, odpověď není „musí se kousnout“ nebo „je to o disciplíně“. Nejde o to dítě zocelit, ale neotrávit mu sport na celý život.
A pak jsou tu rodiče, kteří vidí ve svých dětech budoucí mistry světa a olympioniky už ve školce. Ano, podpora je důležitá, ale pokud se dítě cítí jako malý robot, kterého rodiče přepínají mezi tréninky, soustředěními a zápasy, může se stát, že mu sport znechutíme na dlouhá léta.
Zkusme se na to podívat i z druhé strany. Jak bychom se cítili my, kdyby nám někdo naplánoval veškerý volný čas, včetně toho, kdy a kde máme běhat, skákat a potit se? Asi ne moc nadšeně.
Mysleme i na duši
Navíc je důležité myslet i na to, jaký vliv má sport na psychiku dítěte. Mnoho malých sportovců je vystaveno velkému tlaku. Nejen od trenérů, ale i od rodičů. Jaké to má důsledky? Může se objevit strach z neúspěchu, nízké sebevědomí, úzkost nebo dokonce vyhoření. Sport pro děti by měl být hlavně zábava. Pokud jim jde o výsledky, ať to vychází z jejich vlastní motivace, ne z vnějšího tlaku.
A co pokud dítě sport jednoduše nebaví? To je úplně v pořádku! Pohybové aktivity pro děti nejsou povinné jako domácí úkoly. Každý máme jiné zájmy a schopnosti. Některé děti budou milovat fotbal, jiné budou šťastné s knihou v ruce nebo u malířského stojanu.
Nejdůležitější je, aby dítě mělo možnost objevovat různé činnosti a vybrat si tu, která mu sedí nejlépe. Jen málokdo se stane profíkem, ale pokud si dítě vytvoří lásku k pohybu, bude to pro něj obrovská výhoda v životě.
Rodiče, netlačte na pilu
Sport učí disciplíně, ale hlavně přináší radost. Takže pokud váš potomek netouží být novým Messim, ale raději běhá po lese, nechte ho být malým Tarzanem. Děti by měly sportovat proto, že chtějí. Ne proto, že chtějí rodiče. Podporujte je, nechte je objevovat a hlavně se bavte společně.
A kdo ví? Možná se z nich nakonec stane sportovec… nebo aspoň mistr v běhu na autobus!